“Můj život v Sydney”

Odjela jsem do Sydney studovat angličtinu s touhle úžasnou agenturou – můžu jedině doporučit! Poprvé jsem byla v Austrálii na studentské vízum jako studentka jazykové školy, konkrétně jsem si vybrala program Demi Pair – obdoba Au Pair, splňovala jsem požadované podmínky a proto jsem spojila studium s péčí o děti ve vybrané rodině, měla zajištěné bydlení, stravu a kapesné.
Škola bezva, péče i servis, prima spolužáci i učitelský team. Během pobytu nastaly problémy – zdravotní důvody ze strany rodiny, takže mi škola nabídla jinou, ale nakonec jsem se rozhodla využít pracovního povolení, našla si práci dokonce poblíž školy a začala žít svůj studentský život jako moji spolužáci. Dojmy a zážitky najdete na fb Gemini Students pod názvem „Můj život v Sydney“
Po druhé jsem byla v Sydney na vlastni pěst, zastesklo se mi po nových přátelích, které jsem během studijního pobytu poznala, a protože v Austrálii ještě pobývali a já jsem z vracených daní získala zpět pár peněz, tak jsem zakoupila novou letenku a odjela za nimi na vánoční prázdniny a vlastně taky zpátky za mořem a létem. . . už jen jako turista na turistické vízum . . .

Krátce z příspěvku:

„Můj život v Sydney“, tak trochu jako deníček o tom co mě potkalo:

První cesta do Austrálie, ve zkratce. Letiště v Londýně je obrovský, ale zorientovala jsem se docela rychle, po několika hodinovém čekání jsem ho však skoro nenáviděla. Konečně!!! Nastoupili do slavného boeingu 747-400 a upřímě, uvnitř zas tak úžasný není, . . . nacpala jsem do sebe celý prášek na spaní i když ségra radila půlku, chtěla jsem spát . . . vedle mě tři divní chlapi, mluvící ještě divným jazykem, následovaal série hlášení, rozuměla jsem: problém, hotel, engineer . . . rozvezli nás na noc do hotelů a pozitiva? Spala jsem se v luxusní posteli luxusního hotelu, snídala se a obědvala normální jídlo (ne to letadlový). Konečně v úterý večer jsme opět nastoupili a já s radostí zjistila, že mám celou čtyřku pro sebe, sousedy už jsem neviděla
. . . další zastávka Singapur – nádherný letiště, všude koberce, počítače s internetem zadarmo (v Londýně – 10min./1libra), ve čtvrtek ráno jsem konečně doletěla do Sydney a dobrodružství začalo . . .

. . . na letišti v Sydney jsem čekala na asistenta školy co mě vyzvedával a mezitím jsem se seznámila se spolužačkou – francouzskou Charlotte – první kontakt (měla v ruce stejný papír jako já, taky na něj čekala). Vyměnily jsme si maily a fb s tím, že si napíšeme a o víkendu se sejdeme. V sobotu jsme se sešly a vyrazily do centra, obhlídnout Operu. Je moc milá a taky krásná, mluví plynule, ale s šíleným fr. Přízvukem, plete do angličtiny fr. slova. Já se zase zadrhávám, koktám a dělám gramatický chyby, prostě bezva pokec Vyprávěla, že moje mladší svěřené děťátko bude mít první narozeniny, zeptala se mě (předpokládám) Have you got any present? / rozumněla jsem jí Have you ever been to prison? Haha a tak to šlo celý den, jsme jako dvě brambory, co si rozumí, jen ne slovně.

. . .  čtvrť kde bydlím, se jmenuje Clovelly, řady rodinných domků, kousíček od moře, pláže a centra Sydney, ke které vede cesta s krásným výhledem, kolem obřího, asi 150 let starého hřbitova (hroby cca od 1850 – 1990). Pláž, která co je od nás nejblí je z větší části betonová. Zklamalo mě to, ale zase tam (jak mě upozornila moje australská máma) nepotkám žádný hady a další havěť. Ta druhá, větší, písečná, je dál jen o kousíček

. . . v Sydney je blaze, ale doooost draze!!! 1AUD = cca 20,60 Kč), v obchodě zaplatíte – 0,5 neperlivý vody 3,50 dolarů (asi 72 Kč), točená zmrzka – 5 dolarů (103 Kč), můj epesní klóbrc – 29 dolarů (597 Kč) – jiný jsem nesehnala a věřte, že ho nutně potřebuju!! Sendvič – 6-9 dolarů (124-185 Kč)…nejvíc mě ovšem dostává jízdné, ale o tom příště!

. . . Australani řídí, chodí, bruslí, jezdí na kole a hlavně stojí na eskalátorech vlevo. Až si zvyknu a stoupnu si v Praze na eskalátor vlevo, přesně vím, co se stane!! (To, co by se tady pravděpodobně nestalo). Nikdy nepochopím systém městský hromadný dopravy. Mají autobusy, vlaky, metro, trajekty a bůhví co ještě, ale celé město je rozdělené do několika okruhů a každý dopravní prostředek má jinou jízdenku. Například já – jezdím do školy cca. 20min. busem (naštěstí nemusím přestupovat). Kupuji jízdenku My bus 2, 3-5 sections, pak je My bus 1, 1-3 sections a My bus 3, 6+ sections. My bus jízdenka je na 10 jízd za 28 dolarů!!! Do centra – 6+ sections, musím jí cvaknout dvakrát!!! (Ovšem kde, jak a kdy zjistím ty okruhy, to se mě vážně neptejte, nevím. Vždycky se doptám řidiče, kolikrát si mám lístek cvaknout. Nejsnadnější by bylo koupit si My multi 1 jízdenku na všechny dopravní prostředky, ale ne všechny okruhy – na tři měsíce, zvažuji, ale držte se, stojí 426 dolarů (8776 Kč).

. . . cestování autobusem po městě je vůbec dobrodružství. Jela jsem poprvé v sobotu na sraz se Charlotte, rodinka mi ukázala zastávku, řekli kde mám vystoupit, jenže už ne, že

• Když chcete nastoupit do autobusu, musíte mávnout. Stála jsem na zastávce jak trubka, autobus jel kolem, nezastavil. Zastávka na znamení? A znamení je co? Ještě že jsem vyšla (jako vždycky) dřív. Tady jsou všechny na znamení, musíte mávnout a když chcete vystoupit, tak zazvonit na řidiče.
• Autobusy nehlásí zastávky, uvnitř není cedule, nic podobného jako v Praze. Tak jsem nastoupila, jela a nevěděla, kde jsem, kde vystoupit, že musím zazvonit… no mám hubu, a naštěstí jsou všichni kolem milí a ochotní. Ptám se denně a ještě mě nikdy nikdo neposlal „kamsi“. .

Jsem v Sydney týden a vážně se mi tu moc líbí, v pondělí poprvé škola. Těším se, že konečně potkám další lidi, co mluví stejně (blbě), jako já. A opravdu jsem je potkala, všechny národnosti, na které si vzpomenete (kromě anglicky mluvících samozřejmě). Na základě testů nás zařadili do různých úrovní. Netuším jak, ale dostala jsem se do Upper-Intermediate (5.level ze 6), opravdu jsem se tam nechytala. Učiteli jsem rozuměla, ale ve speakingu jsem za ostatními spolužáky. Od středy navštěvuju Intermediate Class (4.level), spolu s (k mojí velké radosti) jedním Čechem a jednou Slovenkou. Necítím se tam tak hloupě, jako v Upper.
. . . byla úleva slyšet po několika dnech zase češtinu i když ve škole jen anglicky. Nepřijde mi to, venku se bavíme česky, přejdeme do angličtiny, chvíli tak, pak zas jinak. Asi už začínám přemýšlet v angličtině

. . . každé poslední pondělí v měsíci probíhá velké testování, jak se zlepšujeme. Na svůj první test musím počkat do konce února. Každý poslední pátek v měsíci může jít každá třída kamkoliv na výlet. My jsme dnes byli s naší skvělou, trhlou, australskou učitelkou Ski ve čtvrti Newtown. Hezký výlet, ale „bed timing“, venku je asi 100°C. Jeli jsme vlakem tři zastávky cca 5 minut, zpáteční lístek 5 dolarů!! Je tam plno obchodů, barů, restaurací (i České, Slovenské, Řecké…), discounty, vintage shopy, prostě všechno, asi tam budu chodit nakupovat.

Včera slavila celá Austrálie Australský den – Australian Day
. . .26.leden, Australani slaví začátek kolonizace kontinentu. V roce 1788 byla založena první osada bílých přistěhovalců v Port Jackson, ležící kousek od současného Sydney. V NSW byl tento den prohlášen svátkem v roce 1836. Victoria jej převzala v roce 1931. Všechny svazové státy jej slaví až od roku 1946. Oslavy byly obrovské. Po celém městě visely vlajky, zdarma spoustu muzeí, a výstav, v centru několik koncertů, výstava starých aut, přehlídka lodí…Celý den završený nádherným koncertem námořníků, projevy, děkovačky Austrálii, ohňostroj a státní hymna, jsem dojatá. Lidi měli trička, šaty, klobouky, kšiltovky, tetování, čelenky….s australskou vlajkou. Zdravili se Happy Australian Day! Je to rodinný svátek, rodiny vyrážejí do centra, podívat se na ohňostroj, scházejí se s přáteli v parku, griluje se…A taky se hodně pije!! Přišla jsem domů plná zážitků, sice totálně spálená, ale spokojená a dozvěděla jsem se špatnou zprávu z ČR, je mi smutno! Jako by najednou moje rodná země byla milión kilometrů daleko

. . .  pátek cestou do Newtownu nás Ski vzala na výstavu. Že prý půjdeme za kulturou. Výstava vskutku k pláči – jakási Číňanka se po smrti manžela zbláznila, začala shromažďovat věci, odpadky dalo by se říct. Sbírala je 50 let, umřela a její syn se rozhodl z toho uspořádat výstavu. Někdo si dal tu práci a všechen bordel, který má každý Čech na chalupě ve stodole nasbíraný tak za 2 roky, vyskládal a urovnal do úhledných kopečků a Australani to chodí obdivovat A LÍBÍ SE JIM TO!!

. . . Australani skoro nekouří, krabička cigaret cca 10-15 dolarů (206-309 Kč), nekoupíte je v běžném obchodě ani v trafice, kam si chodím kupovat jízdenku a nemyslím, že by to bylo tím. Možná vedrem a ve veřejných budovách nebo restauracích se nekouří. Je fajn jít po ulici, kde každý nehulí pod nos, sednout si někde a nesmrdět pak kouřem . . .

. . . dnes jsme ve škole slavili International Food Festival. Měli jsme připravit jídla typická pro naše země. Chtěla jsem něco upéct, ale všechno je tu divný. Mouka, droždí, nesehnala jsem listový těsto, kypřící prášek, vanilkový cukr…upekla jsem linecké cukrový zmizelo téměř ihned, a vůbec, český stůl měl úspěch. Mně chutnala japonská a thajská kuchyně – lehká, zdravá, ryby, rýže… nezaujala venezuelská – moc kukuřice, jídlo jak plichta pro prasátka… Vítězem pro mě byla Francie – čokoládky, krémy, palačinky, suflé, . . .

. . . kamarádka byla na pracovním pohovoru, práci nedostala, zaměstnavatel měl špatnou zkušenost s Čechy. Okradli ho…Good job Češi, jen tak dál!
. . . včera jsme byli pařit v nejvyhlášenějším klubu v Sydney. Nejen že utratíte 50 dolarů, ani nemrknete natož abyste si udělali „náladičku“, ale cizinci stojí řadu, aby se vetřeli pindama, připadáte si jak v módním pekle – modrý stíny a rudá rtěnka? To se ještě někde na světě nosí? V Sydney ano, je dost pozadu. Takový Atlas Mraků právě přichází do kin
. . . nepřestávají mě udivovat Japonci (důvěrně nazývani „mimoňové“). To, že jsou v angličtině úplně mimo, bych jim odpustila, je to pro ně těžší než pro Evropany/Jihoameričany, ale když nerozumí tak se pokaždé ptají co mají dělat, ale oni vůbec nemají potuchy o světě. Nevyjmenují země v Evropě, Česká Republika slyší poprvé v životě, neví, jakým jazykem se kde mluví, necestují… ano, jsou slušní, poděkují desetkrát za sebou, nevykřikují, usmívají se, ale zeptáte se desetkrát na to samé a pokaždé jen přikývnou a ucukují se. Prostě mimoňové

. . . přátelé omluvte mojí nečinnost, ale můj notebook nejspíš odešel do křemíkového nebe, mám k dispozici jenom starší iPad a nemůžu dávat fotky, škoda, mám jich milión. Změnilo se to, přestěhovala jsem se do Greenwich, krásná čtvrt, horší s dopravou, hlavně v noci, ale jezdím do školy trajektem – nemůžu si  vynachválit. Stala jsem se opět studentem měsíce a konečně postoupila do dalšího levelu. Začal podzim, ale počasí pořád super, dnes jsem se válela cely den na pláži a dokonce jsem se nespálila. Myslím na Vás, moji drazí!!!

. . . zítra se opět stěhuju, konečně do svého, 5min. od školy a hlavně v centru, se dvěma nej národnostma který jsem tu potkala… dlouhý příběh…  Sydney. Miluju ho! Jsem moc šťastná, cítím se v bezpečí, dává mi pozitivní energii, můžu se chechtat (chrochtat), můžu brečet, vždycky je tu se mnou a pro mě…

. . . začíná můj poslední měsíc ve škole, děsí mě den, kdy budu muset říct sbohem, mohla bych tu zůstat, ale pak by loučení bylo ještě horší a já chci jet domů, můj domov je Praha…Chybí mi rodina, chci být s taťkou při jeho životním jubileu! Rozhodla vrátit a prosím vás Češi, buďte na sebe milejší, ať mi návrat usnadníte. Úsměv přece nic nestojí!!  Přátelé, vy víte o čem je řeč… Ale Sydney miluju taky!

. . . jsem doma měsíc. Žádala jsem o turisté vízum, abych si prodloužila pobyt, ale bohužel (i když jsem to brala jako naprosto hotovou věc) jsem ho nedostala. Můj návrat byl hektický, všechno jsem se snažila stihnout na poslední chvíli, obrazit nákupy, oblíbená místa, kamarády… A teď jsem tady a neustále tápu, mám pocit, že mi něco chybí, že jsem se pořádně nerozloučila. Sydney mě naprosto okouzlilo. Chybí mi! Jednou se tam vrátím, a třeba dřív než se naděju. Kdykoliv budu ráda vyprávět a obtěžovat s 2G fotek a děkuji, že jste byli na mojí cestě se mnou!

Gábina